

Stejně jako byla zabijačka a žně či sběr na chorvatském venkově po staletí chápána jako společenská událost, kterou si nikdo nesmí nechat ujít, tak je i příprava ajvaru podnikem, při kterém je každá pomoc rodiny a sousedů vždy vítaná, a odměnou za vykonanou práci jsou sklenice lákavé zeleninové pomazánky.
Ajvar se připravuje po celém Balkáně, recepty se jen lehce liší v poměru zeleniny a koření, které se používají při vytváření této neopomenutelné součásti zásob na zimu. Před koncem léta, dokud zahrady a trhy ještě stále přetékají barevnými paprikami a lilky, se rozjíždí proces pečení a vaření ajvaru, který se, pokud je dobře připraven, může jíst klidně samotný. Hustá pomazánka se používá po celý rok jako chutná příloha jídel z roštu, ale může se přidávat do jakýchkoliv pokrmů jako dochucovadlo se specifickou chutí papriky. Zvlášť skvělý je pak jako součást sendvičů.
Za rozpoznatelnou oranžovo-červenou barvu ajvar vděčí dlouhým a masitým paprikám, které se spolu s lilky celé pečou v troubě nebo na otevřeném ohni. Po upečení se zelenina opatrně loupe a čistí od semínek, zbavuje vody a následně mele tak, aby výsledkem byla krémová pomazánka. Do hrnce, ve kterém se ajvar bude připravovat, dáme olej a poté směs, která se musí dlouho vařit na mírném ohni a bez přestání míchat, aby se nepřipálila. Během vaření se postupně po troškách přilévá olej a po první hodině se přidá také drcený česnek, který ještě vylepší chuť i vůni ajvaru. Po přibližně dvou a půl hodinách vaření se přidá sůl, ocet a pálivé papričky, pokud je potřeba, tak i trochu cukru.
Ajvar je hotový, když zhoustne natolik, že během míchání zahlédnete dno hrnce, ve kterém ho vaříte. Oblíbená pomazánka se pak naplní do čistých vypařených sklenic a zavírá. Konečná chuť závisí na kvalitě jednotlivých ingrediencí, ale domácí ajvar je vždy mnohem chutnější než komerčně vyráběný. Často je tak dobrý, že nepřežije zimu, což znamená, že jeho fanoušci musí čekat ještě přes celé jaro a léto na novou várku chutného ajvaru.