Bóra – léčivý silný vítr | Vítejte na oficiálních stránkách Chorvatského turistického sdružení!

Bóra – léčivý silný vítr

  • Domů
  • Zážitky
  • Bóra – léčivý silný vítr

Bóra – léčivý silný vítr

Bóra je nejsilnější vítr východního pobřeží Jadranu. Právem je popisována těmi nejextrémnějšími přívlastky, protože začíná foukat náhle a hned velikou silou, vždy v nárazech a z mnoha směrů, od severu (kdy je příbuzná tramontaně – jadranskému severáku) až skoro k východu, kdy už vane ze směrů blízkých jihu.

 

V každém námořním průvodci jsou zapsaná místa, kde bóra dosahuje největší síly, což je potřeba mít během plavby neustále na mysli. Naštěstí pro jachtaře má zimní bóra, která může v nárazech dosahovat rychlosti až 250 km/h (naměřeno v Maslenické úžině – Masleničko ždrilo), i svou druhou jemnější letní tvář, která je na hony vzdálena těmto extrémům.

 

Na rozdíl od té zimní, letní bóra netrvá déle než tři dny a pro zkušené posádky plachetnic znamená rychlé sportovní plachtění plné adrenalinu. Nezkušení jachtaři by však měli počkat, až její síla trochu opadne. Pro jedny i druhé, stejně jako pro ty na motorových lodích, platí během tohoto přírodního úkazu několik rad.

 

Plujete-li blízko pevninského pobřeží, pod horskými hřebeny, za nimiž se bóra rodí, je dobré myslet na to, že bóra vane z kopců a přitom kopíruje jejich tvar a rozmístění. Když je na pobřeží větší zátoka, terén nad ní má obvykle tvar trychtýře, respektive písmene V, a právě v místě, kde se spojují dva svahy, získává bóra největší rychlost. Pokud k takové zátoce plujete ze severozápadního směru, bude vám vítr nejdřív foukat proti přídi, když budete před zátokou, tak do boku, a jakmile projedete kolem ní, bude vám vát do zádě.

 

Bóra se navíc z takové zátoky šíří vějířovitě. Čím je zátoka větší, tím je větší i vějíř jejího vanutí. Čím jste dále od pevninského pobřeží, tím má bóra jednotnější směr proudění od pobřeží směrem na otevřené moře. Vlny jsou větší, ale všechny stejně vysoké. Podobné vějířovité proudění větru, i když ne tak výrazné, můžete cítit, i když máte dojem, že jste před bórou chráněni nejen druhou, ale i třetí řadou ostrovů (Kornaty, Hvar). Je-li tedy poblíž místa, kde jste chtěli zakotvit, trychtýřovitá zátoka, je zcela jisté, že zde bóra bude silnější než tam, kde terén vypadá jinak. Po dvou či třech dnech bóry je plavba v pobřežních vodách velmi obtížná, a to nejen kvůli bóře samotné, ale i kvůli mořským proudům, které se pohybují v protisměru proudění bóry nebo i kvůli náhlým proměnám hloubky moře.

 

 

Vody mezi ostrovy Krkem a Rabem jsou obzvláště bouřlivé (bóra od Senje, která tam vane, je jedna z nejsilnějších na Jadranu), stejně jako vody jihovýchodně od Iloviku směrem k Silbě a Premudě, kde kvůli bóře a proudům z průlivu vznikají veliké vlny. Z téhož důvodu, ale také kvůli spojení senjské bóry s bórou od ostrova Pagu, která se probíjí skrze průrvy mezi pevninou a jihovýchodním cípem ostrova, je moře jihovýchodně od ostrova Silby velmi rozvlněné, ale navíc se tu vlny ještě i kříží. V mělkém moři Pirovackého zálivu až k ostrovu Vrgada je bóra velmi silná, ale tam nejsou velké, nýbrž krátké vlny plné mořské pěny, která stříká z hladiny.

 

Šibenická bóra je tak silná, že dosahuje daleko na otevřené moře a velké vlny zvedá při severním pobřeží Visu a ve Višském průlivu. Vruljská bóra, která vane na moři až do Splitu a jižně od Makarské, je velmi nebezpečná u pobřeží ostrovů Brač a Hvar, silně fouká i v průlivu mezi nimi. Pelješacká bóra, bóra z Konavlí a bóra Kotorského zálivu jsou další z těch „slavných“, které dosáhnou až od severního Jadranu z Terstského zálivu.

 

Bóra má stabilní dynamiku ve dne a v noci, přičemž nejsilněji fouká od soumraku do rána. Potom trochu polevuje a nejslabší je zhruba od poledne do dvou až tří hodin odpoledne (Říká se, že „bóra jde na oběd.“). Pro ty, které nebaví plavba v silném větru a ostrých vlnách, je to pravá příležitost vyplout, ať už se chtějí přemístit do lepšího úkrytu nebo prostě změnit prostředí.

 

O bóře se říká, že je to zdravý vítr, protože přináší osvěžení a pročišťuje vzduch, a kapky mořské vody, které přináší na ostrovy vzdálené od pobřeží, jsou čistá dezinfekce. K tomu vrstva soli, která zůstává na trávě, na níž se pasou ovce, je jednou ze zvláštností, která dává jejich masu a mléku zvláštní aroma. Právě proto se díky bóře stal ostrov Pag slavný svými sýry a jehněčím, což platí o všech ostrovech, kde se chovají ovce. Bóra má zásluhu i na další jadranské specialitě – pršutu, který se v bóře suší, stejně tak v Dalmácii jako na Istrii.