Benátský obranný systém ze 16. a 17. století

Benátský obranný systém ze 16. a 17. století

Obranný systém Zadaru a pevnost sv. Mikuláše v Šibeniku jsou na seznamu světového dědictví UNESCO jako dvě z celkem šesti součástí mezinárodního sériového kulturního statku „Benátský obranný systém ze 16. a 17. století“.

 

„Benátský obranný systém ze 16. a 17. století“ je výjimečné historické, architektonické a technologické svědectví o obranném systému „alla moderna“, který se rozvíjel na území bývalé Benátské republiky jako odpověď na zavádění nových technologií – střelných zbraní – do vojenských operací.

Zadar
TZG Zadar / Filip Brala
Zadar

Obranný systém Zadaru, který byl v té době vojenské a administrativní centrum Dalmácie, je největší a nejsilnější pevností na Jadranu, byl klíčovým bodem ochrany mořské trasy mezi Benátkami a ostrovem Korfu, ale sloužil také k ochraně před pevninskou hrozbou Osmanské říše. V Zadaru jsou zachovány nejdůležitější fortifikační prvky systému obrany „alla moderna“: mětské hradby s řadou silných bastionů, mezi nimiž byl bastion Ponton prvním typu „alla moderna“ a zároveň největším bastionem na Jadranu, monumentální Pevninská mětstská brána, zásadní dílo renesanční architektury 16. století, a oddělená pevnost Forte.

Fortress of St Nicholas, Šibenik
Ivo Pervan
Pevnost sv. Mikuláše v Šibeniku

Kvůli obraně Šibeniku před osmanskou flotilou byla v polovině 16. století na skalnatém útesu při samotném vjezdu do šibenického průlivu sv. Antonína postavena odolná pevnost sv. Mikuláše. Pevnost byla zbudována podle návrhu Gian Girolama Sanmicheliho ve tvaru trojúhelníku, ve třech úrovních, a představuje mimořádný příklad izolované bastionové pevnosti potavené podle předpokladů fortifikačního systému obrany „alla moderna“.