Roční masopustní průvod tzv. zvonkařů z oblasti Kastavštiny

Roční masopustní průvod tzv. zvonkařů z oblasti Kastavštiny

Za hlasitého zvonění, hluku a téměř magických tanců, skupiny maskovaných lidí s velkými zvířecími maskami s ovčí kůží přehozenou přes ramena a se sekyrami i kyji roztáčenými nad hlavami každodenně obcházejí okolní vesnice a nikoho nenechají na pokoji. Výjev se podobá nějakému hororovému filmu, kdyby tu nebyla řeč o průvodu zvonkařů z oblasti Kastavštiny a jejich tradičního masopustního obyčeje. Za dávných časů část těchto folklorních výjevů měla rituální účely, kterými se v zimním období přivolávali bohové plodnosti, vyháněli se zlí duchové a současně chránil dobytek před uhranutím. V dnešní době je to jen připomínka obyčejů a písní, a to nejenom pro zvonkaře, nýbrž i pro celý tento kraj a obyvatelstvo kolem Kastavu, které je mimořádně pyšné na tuto tradici.

 

První zápisy o organizovaných zvonkařích pocházejí z XIX. stol., avšak jejich kořeny sahají hluboko do minulosti vzhledem ke všem elementům obřadu i ke specifickým kostýmům, které poukazují na obřady kultu plodnosti. Během minulého století se právě podle těchto rysů vyčlenili zvonkaři ze západní Kastavštiny, kde se obličeje nepokrývají a nosí se čepice s papírovými ozdobami, zatímco zvonkaři z části východní Kastavštiny nosí unikátně provedené masky s rohy a velké zvony na zádech. A když se zvonkaři objeví ve středu vesnice v čele s velitelem, vytvoří zvonkařské kolo a začnou v něm tančit, ale nakonec zcela utichnou a po zapísknutí velitele se rozejdou. Následuje totiž pro ně ale i pro hudebníky pohoštění, které jim připravili místní. Avšak u takového masopustního průvodu nejde jen o zvonění, jelikož roční masopustní průvod doprovází i celá řada zvyklostí a obyčejů, tanců i zvláště připravovaných pokrmů i nápojů. Samotní zvonkaři jsou z řad zvláště pečlivě vybraných členů kastavských sdružení, jelikož nemá každý tolik sil, statečnosti anebo lépe řečeno bláznovství, aby se účastnil kilometrových průvodů a zvonil přitom těžkými zvony v kostýmech z ovčí kůže. Ovšem ti, kterým se to daří proto bezustání zvoní až do Popeleční středy, tedy až do půstu, kdy se na veliké hranici upaluje loutka anebo Půst a tak končí masopustní oslavy kdy zvony ztichnou až do následujícího masopustu, kdy se zvonkaři znovu objevují a vystupují ze zimní temnoty, aby odehnali duchy a zvěstovali lepší dny, ale nejvíce proto, aby udělali radost všem přítomným.