Památník míru | Vítejte na oficiálních stránkách Chorvatského turistického sdružení!


Památník míru
Antun Augustinčić

ADD TO MY TRIP

Památník míru

Chorvatské kulturní a umělecké dědictví je přítomno i v na míle vzdáleném New Yorku

Mocné a celosvětově důležité slovo „mír“ je součástí názvu skulptury chorvatského sochaře Antuna Augustinčiće, která stojí v parku před budovou Organizace spojených národů v New Yorku (USA).

 

Socha „Památník míru“ byla vytvořena a umístěna do parku před budovou OSN v New Yorku už v roce 1954, a u příležitosti 25. výročí přijetí Chorvatska za člena Organizace spojených národů získalo dílo nový lesk díky renovaci, kterou v roce 2017 Chorvatsko financovalo. 

 

Památník míru, Antun Augustinčić

 

„Památník míru“, sochař Antun Augustinčić a mramor z ostrova Brače měly své místo i v historickém projevu prvního chorvatského prezidenta dr. Franja Tuđmana, který pronesl u příležitosti přijetí Republiky Chorvatsko do Organizace spojených národů v roce 1992.

 

Citujeme z projevu: „Chorvatský národ může být hrdý na svůj příspěvek k duchovnímu i materiálnímu dědictví lidstva. Není vůbec náhodou, že jeho malou část lze spatřit i zde. Vchod, jímž procházíme do sálu valného shromáždění Organizace spojených národů, je vyroben z mramoru z chorvatského ostrova Brače. V mé vlasti se tento kámen považuje za symbol chorvatské nezdolnosti. Skrze něj se realizovali, během několika staletí, svými uměleckými díly mnozí chorvatští sochaři, mezi nimi i Antun Augustinčić, jehož jezdecká socha „Památník míru“ se nachází v parku tohoto paláce Organizace spojených národů.“

 

Překrásný monumentální památník je tvořen 5,5 metru vysokou bronzovou sochou ženy jedoucí na koni s olivovou ratolestí v jedné a zemským glóbem ve druhé ruce; plášť, který jí vlaje na zádech, a kůň v pohybu silně sugerují pohyb kupředu, respektive symbolicky vedou národy světa směrem k míru. Stojí na deset metrů vysokém podstavci vyrobeném z mramoru z chorvatského ostrova Brače.

 

Památník míru, Antun Augustinčić

 

„Památník míru“ je dílem jednoho z největších chorvatských sochařů 20. století, Antuna Augustinčiće. Vedle Ivana Meštroviće a Frana Kršniće je Augustinčić rozhodně nejvýznamnějším sochařem své doby, jehož osobní umělecký výraz stojí mezi Meštrovićovou monumentálnosti a Kršinićovým lyrismem.

 

Antun Augustinčić (Klanjec, Chorvatské Záhoří 1900. –  Záhřeb 1979.), byl chorvatský sochař, profesor, děkan, rektor a akademik, člověk, který svou nepřekonatelnou slávu získal tím, že se mu podařilo afirmovat ve světě těch nejlepších mistrů jezdeckých soch a veřejných památníků.

 

Od roku 1918 studuje sochařství na Vysoké škole umění a řemesel v Záhřebu u Rudolfa Valdece a Roberta Frangeše Mihanoviće. Když je škola v roce 1922 transformována na Královskou akademii umění a řemesel, pokračuje ve studiích u slavného Ivana Meštroviće.

 

Památník míru, Antun Augustinčić

 

Poté, co v roce 1924 absolvuje, odjíždí jako stipendista francouzské vlády do Paříže, kde studuje na Ecole des Arts decoratifs a na Academie des Beaux-Arts v ateliéru J. A. Injalberta. V Paříži přednáší v Salonu francouzských umělců a Salonu nezávislých. Právě zde se setkává se sochařstvím A. Rodina a E. A. Bourdellea, které jej osvobozuje od akademického způsobu tvarování materiálu. Donatello, Michelangelo a Bourdelle jsou, podle jeho vlastních slov, jeho dlouholetí „duchovní otcové“, jejichž opus a nové chápání realismu jsou ve všech Augustinčićových dílech viditelné. V roce 1926 se vrací do Záhřebu. Je jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Zemlja  (č. Země, Záhřeb, 1929), kterou však v roce 1933 opouští kvůli ideologickým rozporům. Od roku 1949 vedl mistrovskou sochařskou dílnu, v níž se zdokonalovali mnozí chorvatští sochaři. Svými psychologickými portréty antologického významu se řadí mezi nejdůležitější představitele chorvatského psychologického portrétního sochařství. Z bronzu, sádry nebo kararského mramoru, v plném objemu nebo v reliéfu, modeloval smyslná ženská torza.

 

Antun Augustinčić

 

Během života se Augustinčić představil na mnoha skupinových i samostatných výstavách v různých městech světa. Svou účastí a vítězstvími v četných veřejných soutěžích na vytvoření památníků po celém světě získal uznání, které jej v obecném povědomí řadí mezi mistry památníků, obzvláště těch jezdeckých.

 

Augustinčić získal mnoho domácích i mezinárodních ocenění, většinu svých děl pak věnoval rodnému Klanjci, v němž byla v roce 1976 otevřena Galerie Antuna Augustinčiće