Stará láska s mladým srdcem
Hledání
Najít
Jméno
Skupina
select
Od:
RadDatePicker
Open the calendar popup.
Do:
RadDatePicker
Open the calendar popup.
 

 

Chorvatské národní parky

22. dubna 2012

Národní park Plitvická jezera

Plitvická jezera

Plitvická jezera jsou mimořádným geologickým a hydrogeologickým krasovým úkazem, který byl roku 1949 prohlášen národním parkem. Jedná se o největší, nejstarší a nejnavštěvovanější chorvatský národní park. Rozkládá se v lesnaté horské oblasti, v níž je zasazeno šestnáct menších i větších křišťálově čistých jezer modrozelené barvy. Jezera jsou napájena vodou z četných říček a potoků. Jsou navzájem propojena kaskádami a vodopády.
Největším vodopádem v Národním parku Plitvická jezera, ale také v celém Chorvatsku, je „Veliki slap“, který je vysoký osmasedmdesát metrů. Kromě své výšky se liší od jiných vodopádů tím, že jej tvoří potok, jehož voda padá ze strmé skály. Ostatní vodopády vytvářejí jezera.
Jednou z největších zvláštností jezer jsou travertinové bariéry, které vznikaly po deset tisíc let.
Rozlehlé lesy, mimořádné přírodní krásy jezer a vodopádů, bohatství flóry a fauny, horský vzduch, kontrasty podzimních barev, lesní stezky a dřevěné můstky, i mnoho jiných krás jsou součástí jedinečného celku, který byl v roce 1979 jako jeden z prvních na světě vyhlášen za světové přírodní dědictví UNESCO.
Na Plitvických jezerech se nachází i pramen řeky Korana, kterou napájí voda z jezer. Národní park oplývá nejen vodou ale i lesy, v nichž žijí tři největší evropské šelmy – hnědí medvědi, rysi a vlci. Ve zdejších lesích rostou endemické rostliny, které se vyskytují pouze v těchto oblastech Evropy, například modroušek a pryskyřník ledvinitý. Endemické rostliny na Plitvicích však tvoří pouze malou část z tisíce sta čtyřiceti šesti rostlinných druhů, které se zde vyskytují. Mezi nimi je i čtyřiačtyřicet druhů rostlin, které jsou v Chorvatsku chráněné.
Cestovní ruch na Plitvických jezerech se datuje od roku 1861. V minulém roce je poprvé navštívilo více než milion turistů.
Celková rozloha národního parku je 29 685 hektarů. Jezera se rozkládají na dvou stech hektarech, lesy na 13 320 hektarech a zbylý povrch pokrývají louky.

www.np-plitvicka-jezera.hr

Paklenica

Paklenica se stala národním parkem v roce 1949, pouhých několik měsíců po vyhlášení Národního parku Plitvická jezera. Zvláštností Národního parku Paklenica, který se rozkládá na pozemku o rozloze šestadevadesát čtverečních kilometrů, jsou lesy. V jižní části pohoří Velebit totiž jinak skoro vůbec lesy nerostou. V oblasti národního parku Paklenica však najdeme nádherné, velmi husté lesní porosty. Zvláštní místo mezi zdejšími lesy mají porosty černých borovic. Podle jejich smůly („paklina“), která se v minulosti těžila, byla oblast pojmenována „Paklenica“. Z geomorfologických charakteristik jsou nejzajímavější a nejimpresivnější kaňony Mala Paklenica a Velika Paklenica vrývající se hluboko do horského masivu Velebit. Národní park Paklenica každým rokem navštíví více než sto tisíc turistů. Nejvěrnějšími hosty jsou horolezci, které lze spatřit na skalách v národním parku Paklenica od jara do podzimu. Zvláště oblíbený je výstup na nejvyšší chorvatskou skálu Anića kuk (712 metrů).
V národním parku najdete i několik jeskyní a propastí. Nejznámější a největší jsou jeskyně „Manita peć“ nad kaňonem Velika Paklenica a „Jama Vodarica“ mezi kaňony Velika Paklenica a Mala Paklenica.
Bohatství flóry v národním parku Paklenica dokládá soupis tisíce doposud zaznamenaných druhů a poddruhů rostlin. Devětasedmdesát z nich jsou endemity.
Rozmanitost biotopů na území Paklenice a členitost krajiny skýtají domov různým druhům živočichů. Na území národního parku žije dvě stě třicet druhů ptáků, třiapadesát druhů savců, jednatřicet druhů obojživelníků a plazů, ale také jedenáct druhů hadů.

www.paklenica.hr

Risnjak

Národní park Risnjak se nachází v horském kraji Gorski kotar. Jedná se o nejlesnatější oblast západního Chorvatska. Národní park je vzdálen pouhých patnáct kilometrů vzdušnou čarou od moře. Nachází se ve vnitrozemí u města Rijeka a oblasti Kvarner.
Risnjak se stal národním parkem v roce 1953. Nejdříve se rozkládal na pozemku o rozloze tří tisíc čtrnáct hektarů. V roce 1997 byly hranice národního parku posunuty a nyní zabírá rozlohu 6350 hektarů. Kromě ústřední části parku, kterou tvoří horský masiv Risnjak, do něj patří i horský masiv Snježnik a pramen řeky Kupy s jejím horním povodím.
Oblast národního parku Risnjak je rozdělena na dvě zóny. Příroda v první zóně je přísněji chráněná. V druhé zóně je přísná ochrana zaměřena pouze na některé přírodní jevy. Celková plocha čtyř tisíc tří set hektarů je pod režimem úplné ochrany. Zde nelze provozovat žádné aktivity. Toto území je zcela přenecháno přírodním procesům. V užší zóně národního parku Paklenica lze spatřit velký počet nádherných přírodních pamětihodností. Kvůli nim byla tato oblast zařazena do zóny nejvyššího stupně ochrany přírody.
Velkolepý je horský masiv Risnjak, jehož bílé holé skály se hrdě tyčí nad zelenou krajinou pokrytou horským lesním porostem. Nejmarkantnější z nich je skalnatý Veliki Risnjak (1528 metrů), jehož vrchol skýtá jednu nejhezčích chorvatských výhlídek. Spatříte Kvarnerský záliv, pohoří Kamnické a Julijské Alpy, Slovinski Snežnik, horské masivy Klek, Bjelolasica, Velebit... Turisté naleznou ubytování v horské chatě „Dr. Josip Schlosser Klekovski“ na úpatí pohoří Risnjak. V turistické chatě je třiačtyřicet lůžek a je v provozu od začátku května do konce října.
Pramen řeky Kupa představuje jednu z doposud nevysvětlených záhad krasové krajiny. Jedná o jeden z nejprudších, nejrozlehlejších a nejhlubších chorvatských pramenů. V nadmořské výšce 321 metrů vymlela voda jezírko tyrkysové barvy. Oblast horního toku řeky Kupa, která se nachází v hranicích národního parku, byla nazvána „divotvorným údolím motýlů“, neboť zde žije devětašedesát druhů motýlů. O bohatství živočišné říše v Národním parku Risnjak svědčí i údaj o velkém množství zde žijících savců, k nimž patří i tři velké evropské šelmy – medvědi, vlci a rysi. Vyskytuje se zde i sto čtrnáct druhů ptáků.
Horský masiv Snježnik se nachází severozápadně od pohoří Risnjak a je o trochu nižší. Snježnik je hustě porostlý horskou vegetací. Jeho vrcholek v nadmořské výšce tisíce pěti set šesti metrů je kamenitý a obklopují jej květnaté horské louky. Také z něj je nádherný výhled do širokého okolí.
Kromě výstupu na vrcholky pohoří Risnjak se milovníkům přírody zvláště doporučuje procházka po naučné stezce „Leska“, která je dlouhá čtyři tisíce dvě stě metrů. Je opatřena třiadvaceti informačními tabulemi. Atraktivní jsou i louky „Lazac“, „Šegina“ a nepřehledné panenské lesy.

www.risnjak.hr

Mljet

Národní park Mljet je nejstarším národním parkem na Jadranu. Rozkládá se na pěti tisících třech stech sedmdesáti pěti hektarech povrchu ostrova a přilehlého moře. Zabírá třetinu ostrova, jeho severozápadní část. Tato oblast se stala národním parkem v listopadu 1960 a přilehlé moře bylo zahrnuto do národního parku v roce 1997. Status národního parku získal Mljet díky svému mimořádnému kulturně-historickému dědictví, které sahá do dob, kdy zde žily ilyrské kmeny. Později byl ostrov pod nadvládou Římanů a Dubrovnické republiky. Hlavním důvodem pro ochranu této oblasti byla především zdejší „sladko-slaná jezera“, bujné rostlinstvo a jedinečný panoramatický vzhled členitého pobřeží, mořských útesů, skalních stěn a četných ostrůvků. Ostrovní kopce jsou porostlé trvale zelenými rostlinami. Tyčí se nad mořskou hladinou a zakrývají pohled na četná krasové pole a prastaré kamenné osady.
Systém slaných jezer na ostrově Mljet je jedinečným geologickým a oceánografickým jevem v krasové půdě. Je významný nejen v chorvatském, nýbrž i ve světovém měřítku. Jezera „Veliko jezero“ a „Malo jezero“ svou krásou, ale také svými četnými doposud neobjevenými tajemstvími lákají již po desetiletí přírodovědce i jiné zvídavé návštěvníky, zvláště turisty, kteří mají rádi nedotčenou přírodu. Úžinou Soline vtéká do nitra ostrova mořská voda a vytváří „Veliko jezero“. Potom protéká ještě užším průlivem do dalšího jezera („Malo jezero“). Přestože je v nich mořská voda, vzhledem připomínají jezera a místí obyvatelé je proto tak pojmenovali.
Národní park Mljet je zvláštní také tím, že je skoro z devadesáti procent své rozlohy zalesněn, pročež bývá nazýván „zeleným ostrovem“. Les alpských borovic kolem mljetských jezer je považován za nejzachovalejší a nejhezčí svého druhu ve Středomoří.
Uprostřed většího jezera se nachází další přírodovědná, kulturně-historická a turistická atrakce – malebný ostrůvek „Sveta Marija“ s kostelem a benediktýnským klášterem z 12. století. Ostrůvek se díky svému malebnému vzhledu, kulturní a duchovní hodnotě stal symbolem ostrova i celého národního parku. Zdejší obyvatelé i dnes znají starobylý název ostrova „Melita“. Tak se jmenoval i hotel s restaurací, který byl donedávna provozován ve staré klášterní budově.
V moři kolem ostrova Mljet lze spatřit středomořské tuleně, kteří si zdejší oblast oblíbili. Slavný francouzský oceánograf Jacques Cousteau, který se zde potápěl před čtyřiceti lety, prohlásil, že se jedná o jedno z nejčistších podmoří na světě.
Do Národního parku Mljet se lze přepravit lodní linkou z Dubrovníku nebo jednou z četných turistických lodí, které sem míří z Korčuly, Hvaru či Splitu. Lodě většinou přistávají v přístavech Polače a Sobra. Z osad Polače a Pomena vedou k jezerům stezky pro pěší.

www.np-mljet.hr

Kornati

Soustroví Kornaty ve střední části chorvatského Jadranu je v mnoha ohledech výjimečnou skupinou ostrovů. Díky mimořádně krásné krajině, zajímavé geomorfologii, dlouhému a členitému pobřeží, ale také bohatému podmořskému životu byla v roce 1980 větší část souostroví spolu s okolním mořem vyhlášena národním parkem.
Národní park Kornati se rozkládá na dvou stech dvaceti čtverečních kilometrech a zahrnuje devětaosmdesát ostrovů, ostrůvků a mořských útesů. Skoro devadesát procent půdy na Kornatských ostrovech vlastní obyvatelé ostrova Murter.
Národní park Kornati se vyznačuje četnými přírodními a kulturními zajímavostmi. Nejznámější jsou „koruny“ – kolmé skály na ostrovních březích, které jsou otočeny směrem na širé moře. Jedná se o oblast velkého tektonického zlomu, který se táhne od Istrijského poloostrova a končí kdesi ve střední Dalmácii.
Na Kornatském souostroví je mnoho vyhlídek. Nejvyšší a nejpůsobivější je „Metlina“ na ostrově Kornat.
Kolmé skalní stěny pod mořskou hladinou vytvářejí zvláštní prostředí, které láká potápěče. Pro ně je v národním parku vyhrazeno sedm oblastí určených k potápění, jež lze provozovat pouze organizovaně v povolených skupinách.
Kornatské ostrovy jsou v turistických publikacích právem nazývány „jachtařským rájem“. Plavba mezi devětaosmdesáti ostrovy, ostrůvky a útesy se podobá slalomu a představuje nezapomenutelný zážitek.
V oblasti Národního parku Kornati najdete asi dvacet restaurací a stylových hospod zvaných „konoby“, v nichž vám nabídnou kvalitní domácí pokrmy, vesměs mořské speciality a „kornatské jehněčí“.
Na Kornatech můžete přenocovat pouze na lodích. V oblasti národního parku se smí zakotvit ve dvaceti zátokách, které jsou k tomuto účelu vyhrazeny.
První doložená kolonizace Kornatského souostroví sahá od doby nadvlády Ilyrů, kteří zde zanechali malé čtverhranné stavby, které svědčí o hustém osídlení ostrovů v dávných dobách. V období nadvlády Byzance vznikla stavba, kterou mnozí považují za nejvýraznější objekt na Kornatech. Jedná se o tvrz Tureta na ostrově Kornatu, která byla údajně vystavěna v šestém století. Předpokládá se, že sloužila k vojenským účelům, k obraně a kontrole plavby po Jaderském moři, která byla kdysi dost nebezpečná. Zajímavou stavbou z byzantského období je též starokřesťanská basilika na úpatí tvrze Tureta. Ze středověku pochází velmi půvabný kostelík Panny Marie z Tarce (Gospe od Tarca). Pravděpodobně z druhé poloviny čtrnáctého století se dochovaly trosky budov, v nichž byla skladována sůl, ale také zbytky solivaru v zátoce Lavsa. Na ostrůvku Vela Panitula byl na začátku šestnáctého století vystavěna benátská tvrz, která sloužila především jako místo k vybírání daní od kornatských rybářů za ulovené ryby. Konec devatenáctého a začátek dvacátého století je obdobím největších zemědělských aktivit na Kornatských ostrovech. V té době byly jednotlivé pozemky ohrazeny systémem typických kamenných zídek vystavěných bez použití malty (nazývají se „suhozidi“). Dnes jsou jednou z nejzajímavějších atrakcí národního parku.

www.kornati.hr

Brijuni

Souostroví Brijuni považují mnozí za „ráj na zemi” a ztělesnění luxusu a pozlátka. V roce 1983 se tato oblast stala národním parkem. Nachází se západně od pobřeží Istrijského poloostrova naproti letovisku Fažana. Národní park Brijuni se skládá ze čtrnácti ostrovů a ostrůvků s přilehlým mořem o rozloze přibližně čtyřiatřiceti čtverečních kilometrů. Největšími a nejznámějšími ostrovy jsou Veliki Brijun a Mali Brijun.
Jedna z pověstí, spojených s Brijunským souostrovím, praví, že andělé na tomto místě chráněném před mořskými vlnami rozeseli po mořské hladině části rajské zahrady, aby posloužily lidskému rodu jako trvalá upomínka.
Soustroví Brijuni má bohaté dějiny. Kmeny a národy, které jej obývaly, po sobě zanechaly četné kulturně-historické pamětihodnosti. Jednou z nejznámějších památek je „Kastrum” na ostrově Veli Brijun, starobylá osada s pravidelným půdorysem opásaná mohutnými hradbami, v jejichž bezprostřední blízkosti stojí basilika Panny Marie z šestého století, u níž byl později vystavěn benediktýnský klášter.
Význačnou památkou na ostrově Veli Brijun je kostelík sv. Heřmana (sv. Germana) z patnáctého století. Dnes je v něm umístěna výstava kopií hlaholských nápisů a fresek z oblasti Istrie a Kvarneru.
Nedaleko zátoky Verige se nacházejí trosky areálu římské venkovské vily s řadou rozmanitých staveb (chrámy, lázně, rybník, atd.) Zde jsou i zbytky osady Gradina z doby bronzové s dochovanými hradbami a nekropolí.
Souostroví Brijuni bylo po většinu svých dějin pod nadvládou Benátské republiky. Za svůj nynější vzhled vděčí rakouskému průmyslníkovi Paulovi Kupelwieserovi, který koncem devatenáctého století zakoupil celé souostroví a udělal z něj exkluzivní turistickou destinaci tehdejší rakousko-uherské riviéry, jež byla vyhledávána evropskou šlechtou, která pobývala ve zdejších hotelech, navštěvovala kasino, nebo se účastnila turnajů v golfu a pólu.
K podobným účelům sloužily ostrovy i v následujících desetiletích. Brijuni se staly prezidentskou letní rezidencí a pobývali na nich četní politici či filmaři a hudebníci. Brijunské ostrovy navštívili například Richard Burton a Elizabeth Taylorová, Sophie Lorenová a jiní. Mnozí hosté měli příležitost nocovat ve zdejších luxusních vilách. Nyní sem rovněž jezdí známé osobnosti. Zdejšími hosty byli například zpěvák Placido Domingo a monacká princezna Caroline.
Na Brijunech najdete také safari-park se zvířaty z celého světa – zebrami, daňky, lamami, slony a antilopami. Žijí zde však i zvířata, která patří do zdejšího kraje jako istrijský hovězí dobytek „boškarin”. Na ostrově bylo nalezeno více než dvě stě zkamenělých dinosauřích stop.
Na Brijunech se lze ubytovat v hotelech „Neptun-Istra”, „Karmen” a ve vilách „Lovorka”, „Primorka” a „Dubravka”.

www.brijuni.hr

Krka

Národní park Krka je známý díky velkému množství jezer a vodopádů. Byl pojmenován po řece Krka, která parkem protéká. Tato oblast byla vyhlášena národním parkem v roce 1985. Nachází se ve střední Dalmácii nedaleko náhorní roviny Miljevci a je vzdálena několik kilometrů severovýchodně od města Šibenik. Zahrnuje povodí řeky Krka, která pramení na úpatí Dinárských hor u města Knin, protéká sedmdesátikilometrovým kaňonem, vodní nádrží Proklansko jezero a vlévá se do Šibenického zálivu. Rozloha národního parku je sto dvaačtyřicet čtverečních kilometrů. Na řece Krka je sedm překrásných vodopádů. Tento přírodní krasový jev je nejlépe navštívit na jaře a v létě, kdy čistá říční voda nabízí skvělé osvěžení.
Vodopády na řece Krka nejsou příliš vysoké. Nejvyšší je „Manojlovac“, který je vysoký dvaatřicet metrů. Jedná se o nejvyšší vodopád v národním parku. O něco nižší je malebný „Roški slap“, který je vysoký dvacet dva a půl metrů. Jeho voda napájí Visovačko jezero. V této části parku se nachází několik vodních mlýnů, které jsou drahocenným etnografickým dědictvím.
Dalším vodopádem na řece Krka je „Skradinski buk“, který je pravděpodobně nejhezčím vodopádem v celém parku. „Skradinski buk“ má sedmnáct „schůdků“, které vznikly ukládáním travertinu na úseku říčního koryta dlouhém osm set metrů. U vodopádu „Skradinski buk“ si turisté mohou prohlédnout etnografickou sbírku a staré vodní mlýny, koše a sloupy, které se kdysi používaly při praní koberců, pokrývek ze sukna, látek a oděvů.
Návštěvníci se rádi zastaví na překrásném ostrůvku Visovac uprostřed stejnojmenného jezera, kde stojí františkánský klášter. Františkáni se starají nejen o ostrov, ale po staletí pečují i o uchování kultury zdejšího kraje. Dokládají to i četné předměty v klášterním muzeu. Některé exponáty pocházejí z římské doby, přesněji řečeno z prvního století našeho letopočtu. Je zde i bohatá sbírka dokumentů z období tureckých nájezdů. Kromě toho, že shromažďovali a uchovávali četné historické předměty, byli františkáni známí i jako pečliví pěstitelé rostlin, kterých na ostrově nyní roste sto pětadevadesát druhů.
Zajímavostí parku je vodní elektrárna Jaruga pod vodopádem „Skradinski buk“, která je druhou nejstarší vodní elektrárnou na světě. Byla uvedena do provozu 28. srpna 1895, tj. pouhé tři dny po první hydroelektrárně na světě na Niagarských vodopádech. Podobně jako jiné národní parky se Krka vyznačuje hojností rostlinných a živočišných druhů. Z dvaceti druhů ryb je dokonce deset endemických. Roste zde asi osm set padesát druhů rostlin, co řadí národní park Krka mezi přírodní památky nejvyšší kategorie, ale i řeku Krka mezi evropské řeky s nejrozmanitějším rybím fondem. Žijí zde také dva endemické druhy ještěrek – dalmatská ještěrka a paještěrka tečkovaná. Hnízdí zde přes dvě stě dvacet druhů ptáků a Národní park Krka se řadí k nejbohatším ornitologickým oblastem. Zvláštním bohatstvím parku je osmnáct druhů netopýrů. Většinou se jedná o druhy, kterým jinde v Evropě hrozí vyhubení.

www.npkrka.hr

Severní Velebit

Severní Velebit se stal v roce 1999 národním parkem díky rozmanitosti krasových jevů a hojnosti rostlinných a živočišných druhů na relativně malém území. V parku se nachází přísně chráněná přírodní rezervace „Hajdučki i Rožanski kukovi“, která představuje specifický geomorfologický úkaz, na němž bylo dosud objeveno více než sto padesát jeskyní a propastí. Nejznámější z nich je „Lukina jama“, která byla objevena v roce 1999 a patří k nejhlubším na světě. V parku se nachází i botanické rezervace „Visibaba“ a „Zavižan-Balinovac-Velika kosa“, které se vyznačují bohatstvím vysokohorské flóry. V rezervaci je i známá Velebitská botanická zahrada („Velebitski botanički vrt“), jež byla založena v roce 1967. Na jihu se pak nachází zvláštní rezervace lesní vegetace „Štirovača“.
Rozloha národního parku je sto devět čtverečních kilometrů. Protínají jej četné horské stezky, z nichž je nejznámější „Premužićeva staza“, která vede nejhezčími a nejzajímavějšími zákoutími severního Velebitu. Z vrcholků hor je nádherný výhled na Jaderské moře, ostrovy Pag, Rab, Goli, Prvić a Krk i na vnitrozemskou oblast Lika.

www.np-sjeverni-velebit.hr
 
 
 
 

Cookie policy

In order to provide you the best experience of our site, and to make the site work properly, this site saves on your computer a small amount of information (cookies). By using the site www.croatia.hr, you agree to the use of cookies. By blocking cookies, you can still browse the site, but some of its functionality will not be available to you.

What is a cookie?

A cookie is information stored on your computer by the website you visit. Cookies allow the website to display information that is tailored to your needs. They usually store your settings and preferences for the website, such as preferred language, e-mail address or password. Later, when you re-open the same website, the browser sends back cookies that belong to this site.

Also, they make it possible for us to measure the number of visitors and sources of traffic on our website, and as a result, we are able to improve the performance of our site.

All the information collected by the cookies, is accumulated and stays anonymous. This information allows us to monitor the effectiveness of the websites and is not shared with any other parties.

All this information can be saved only if you enable it - websites cannot get access to the information that you have not given them, and they cannot access other data on your computer.

Disabling cookies

By turning off cookies, you decide whether you want to allow the storage of cookies on your computer. Cookies settings can be controlled and configurated in your web browser. If you disable cookies, you will not be able to use some of the functionality on our website.

More about cookies can be found here:

HTTP cookie
Cookies